Publikace a články

Právní zpravodaj AMSP ČR

SDA Legal, advokátní kancelář, s.r.o. spolupracuje s Asociací malých a středních podniků a živnostníků ČR ("AMSP ČR") a pravidelně přispívá do Právního zpravodaje AMSP ČR .

S některými články z časopisu Právní zpravodaj AMSP ČR, které byly napsány právníky SDA Legal, advokátní kancelář, s.r.o., se můžete níže seznámit.


Výběr z článků:

Pořádání teambuildingů zaměstnavatelem

Zaměstnavatelé často pořádají teambuildingy (dále je „TB“) pro své zaměstnance. Je však nutno rozlišovat o jaký druh TB se jedná z hlediska toho, zda je TB považován za prohlubování kvalifikace nebo zda je TB pouze dobrovolná zábavní akce pro zaměstnance. TB je hrazen zaměstnavatelem.

Důležité je rozlišovat druhy TB z různých důvodů. Jedná se například o to, zda lze zaměstnanci účast na TB nařídit, zda zaměstnanci za účast na TB náleží mzda a příplatky nebo náhradní volno nebo zda úrazy zaměstnanců vzniklé při TB budou považovány za pracovní úrazy.

TB může být upořádán za účelem prohlubování kvalifikace zaměstnanců podle zákoníku práce (dále jen „ZP“). Zaměstnavatel v tomto případě může zaměstnanci účast na TB uložit, ale musí při tom respektovat omezení vyplývající ze ZP. Účast zaměstnance na TB se považuje za výkon práce, a tak mu náleží mzda a případné příplatky nebo náhradní volno. Vzniklé úrazy zaměstnanců jsou považovány za pracovní úrazy.

TB může být též upořádán jako dobrovolná zábavní akce pro zaměstnance, kdy nejde o prohlubování kvalifikace zaměstnanců. Zaměstnavatel nemůže zaměstnanci účast na TB uložit (zaměstnanec se může zúčastnit dobrovolně). Účast zaměstnance pak není výkonem práce, a tak mu nenáleží mzda a příplatky či náhradní volno. Vzniklé úrazy zaměstnanců nejsou považovány za pracovní úrazy.

Odkaz na web AMSP ČR

(Publikováno dne 17. 10. 2017)

Práce ve svátek a ve dnech pracovního klidu

Dny pracovního klidu jsou dny, na které připadá nepřetržitý odpočinek zaměstnance v týdnu, a svátky. Dny pracovního klidu musí zaměstnavatel respektovat při určování rozvrhu pracovní doby zaměstnance. Práci ve dnech pracovního klidu může zaměstnavatel nařídit jen výjimečně.

Ve dnech nepřetržitého odpočinku v týdnu může zaměstnavatel nařídit zaměstnanci jen výkon nutných prací uvedených v § 91 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „ZP“), kdy tyto práce nemohou být provedeny v pracovních dnech.

Ve dnech, na které připadá svátek, může zaměstnavatel nařídit zaměstnanci jen výkon prací, které je možné zaměstnanci nařídit ve dnech nepřetržitého odpočinku v týdnu, práce v nepřetržitém provozu a práce potřebné při střežení objektů zaměstnavatele.

Pracuje-li zaměstnanec v den, na který připadá svátek, přísluší zaměstnanci podle § 115 ZP dosažená mzda a náhradní volno v rozsahu práce konané ve svátek, které mu zaměstnavatel poskytne nejpozději do konce třetího kalendářního měsíce následujícím po výkonu práce ve svátek nebo v jinak dohodnuté době. Namísto náhradního volna se zaměstnavatel a zaměstnanec mohou dohodnout na poskytnutí příplatku k dosažené mzdě, a to nejméně ve výši průměrného výdělku.

Odkaz na web AMSP ČR

(Publikováno dne 10. 10. 2017)

Práce přesčas a práce v noci

Zaměstnanec může nad rámec stanovené délky týdenní pracovní doby vykonávat i práci přesčas. Prací přesčas se podle zákoníku práce rozumí práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu (rozvrh pracovních směn). Práci přesčas může zaměstnanec konat pouze výjimečně a může mu být nařízena pouze z vážných provozních důvodů. Nařízená práce přesčas nesmí činit více než 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce. Práci přesčas nad uvedený rozsah může zaměstnavatel požadovat pouze na základě dohody se zaměstnancem.

Zaměstnanci, který vykonává práci přesčas, náleží mzda a příplatek nejméně ve výši 25% průměrného výdělku. Namísto příplatku se zaměstnavatel a zaměstnanec mohou dohodnout na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas. Náhradní volno musí být poskytnuto v době 3 kalendářních měsíců po výkonu práce přesčas.

Pracuje-li zaměstnanec v noci, nesmí délka jeho směny překročit 8 hodin v rámci 24 hodin po sobě jdoucích. Není-li to z provozních důvodů možné, musí být týdenní pracovní doba zaměstnance rozvržena tak, aby průměrná délka směny nepřekročila 8 hodin v období nejdéle 26 týdnů po sobě jdoucích (při výpočtu se vychází z pětidenního pracovního týdne).

Zaměstnanci za dobu noční práce přísluší dosažená mzda a příplatek nejméně ve výši 10 % průměrného výdělku.

Odkaz na web AMSP ČR

(Publikováno dne 26. 9. 2017)

Změny v podávání insolvenčních návrhů a přihlášek do insolvenčního řízení

Novela insolvenčního zákona přináší řadu změn, které ovlivní budoucí praxi. Jedním z cílů zákonodárce je omezení neúčelně vedených konkursů, které zatěžují státní rozpočet. Pokud po nabytí účinnosti novely insolvenčního zákona vydá insolvenční soud rozhodnutí, kterým odmítne nebo zamítne návrh na povolení oddlužení, bude vydáno rozhodnutí o řešení dlužníkova úpadku konkursem pouze v zákonem stanovených případech, nikoli vždy a bez dalšího, jak tomu bylo dle dosavadní právní úpravy. Soud bude při vydávání takového rozhodnutí o konkursu ve své úvaze přihlížet zejména k tomu, jestli je majetek dlužníka dostačující pro uspokojení věřitelů.

V rámci snahy o omezení podávání tzv. šikanózních insolvenčních návrhů na základě neexistujících pohledávek stanovuje novela zákona některé nové povinnosti pro věřitele. Věřitel, který je insolvenčním navrhovatelem a který vede účetnictví nebo daňovou evidenci, je povinen doložit splatnou pohledávku za dlužníkem – právnickou osobou uznáním dluhu s ověřeným podpisem, vykonatelným rozhodnutím, notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti nebo potvrzením auditora. Tyto podmínky nemusí splnit věřitel, který svou pohledávku přihlašuje do již probíhajícího insolvenčního řízení.

Odkaz na web AMSP ČR

(Publikováno dne 23. 5. 2017)

Změny v návrhu na povolení oddlužení

Oddlužení je jeden z možných způsobů, jak se podle zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen „IZ“), vypořádat s úpadkem nebo s hrozícím úpadkem. Dlužník, který může návrh na povolení oddlužení podle ustanovení § 389 IZ navrhnout, je buď právnická osoba, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo fyzická osoba, která nemá dluhy z podnikání.

Novela IZ nově v ustanovení § 390a vyžaduje, není-li zákonem stanoveno jinak, aby návrh na oddlužení byl sepsán a za dlužníka podán výhradně advokátem, notářem, soudním exekutorem, insolvenčním správcem nebo akreditovanou osobou. Akreditovanou osobou se rozumí právnická osoba, které byla rozhodnutím ministerstva spravedlnosti udělena akreditace pro poskytování služeb v oblasti oddlužení podle IZ.

Fyzická osoba, která je dlužníkem a má právnické nebo ekonomické vzdělání v magisterském studijním programu nebo vykonala zkoušku insolvenčního správce, si může sepsat a podat návrh na oddlužení sama. Totéž platí i v případě právnické osoby, jedná-li za ni osoba s uvedeným vzděláním.

Osobě, která sepsala a podala za dlužníka návrh na oddlužení, náleží odměna v maximální výši 4 000 Kč bez DPH, v případě společného oddlužení manželů 6 000 Kč bez DPH. Akreditované osobě tato odměna nenáleží.

Odkaz na web AMSP ČR

(Publikováno dne 16. 5. 2017)

Nová ochrana proti šikanózním insolvenčním návrhům

Na rozšiřující se nešvar posledních let, šikanózní insolvenční návrhy, se zákonodárce rozhodl reagovat novelou insolvenčního zákona, která nabude účinnosti 1. 7. 2017. Šikanózní insolvenční návrh může způsobit škody už svým zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Takovéto zveřejnění může narušit důvěru obchodních partnerů, působit negativně při posuzování úvěruschopnosti, způsobit zesplatnění úvěrů atp. Insolvenční návrh byl přitom dosud v insolvenčním rejstříku zveřejňován bez bližšího posouzení.

Nově byl proto mj. zaveden institut předběžného posouzení insolvenčního návrhu podaného věřitelem, který umožňuje soudu věřitelský insolvenční návrh, u kterého má pochyby o jeho důvodnosti, nezveřejnit hned, ale až poté, co blíže posoudí důvodnost návrhu. Návrh je přitom nově považován za zjevně bezdůvodný i tehdy, není-li zaplacena záloha na náklady insolvenčního řízení, která je nově až na výjimky splatná už s podáním věřitelského insolvenčního návrhu (u dlužníků právnických osob - podnikatelů činí záloha 50.000 Kč). Pokuta za bezdůvodný insolvenční návrh byla navýšena až na 500.000 Kč.

Spolu s dalšími novinkami v insolvenčním zákoně je tak podání šikanózních insolvenčních návrhů ztíženo, zároveň je tím však ztěžováno i postavení poctivých věřitelů. Sofistikovanějšímu zneužívání insolvenčního řízení se uvedenými novinkami zřejmě zamezit nepodaří.

Odkaz na web AMSP ČR

(Publikováno dne 9. 5. 2017)

Změny v právní úpravě svěřenského fondu II.

V souvislosti s vyhlášením zákona č. 460/2016 Sb., kterým se novelizuje občanský zákoník a další související předpisy, bude zavedena evidence svěřenských fondů. Svěřenské fondy dosud předmětem žádné veřejné evidence nebyly, zpřístupnění některých informací o svěřenských fondech veřejnosti je tedy podstatnou změnou a zásahem do anonymity tohoto institutu. Ne všechny informace, které budou předmětem evidence svěřenských fondů, budou přístupné veřejnosti v rámci dálkového přístupu. Veřejné bude zejména označení svěřenského fondu, jeho účel, den jeho vzniku a zániku, identifikační číslo a jméno a doručovací adresa svěřenského správce. V neveřejné části evidence bude uveden vedle účelu také předmět činnosti, případně podnikání, dále bližší identifikace svěřenského správce, identifikace obmyšleného, případně způsob jeho určení, identifikace zakladatele a další údaje. Neveřejné informace budou poskytovány Ministerstvem spravedlnosti pouze zákonem uvedeným subjektům – např. soudům, orgánům činným v trestním řízení, správci daně, zpravodajským službám, Finančnímu analytickému úřadu, České národní bance, Národnímu bezpečnostnímu úřadu, Nejvyššímu kontrolnímu úřadu a dalším, a to pouze pro účely činností těchto subjektů specifikovaných zákonem.

Odkaz na web AMSP ČR

(Publikováno dne 7. 2. 2017)

Změny v právní úpravě svěřenského fondu I.

V prosinci minulého roku došlo ke schválení a vyhlášení zákona novelizujícího občanský zákoník, zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a další související předpisy, který mimo jiné přináší podstatné změny v oblasti úpravy svěřenských fondů. Svěřenské fondy budou muset být nově vedeny v evidenci, čímž dochází k určitému omezení anonymity tohoto institutu. Změny v právní úpravě se promítnou již v otázce vzniku svěřenského fondu. Ten dále nevzniká, když svěřenský správce přijme pověření k jeho správě, ale nově vzniká teprve dnem zápisu do evidence svěřenských fondů. Výjimku tvoří svěřenské fondy zřízené pořízením pro případ smrti, které vznikají smrtí zůstavitele a do evidence se zapisují následně. K podání návrhu na zápis do evidence svěřenských fondů, stejně jako změny nebo výmazu zápisu, je oprávněn správce svěřenského fondu. Vedením evidence svěřenských fondů budou pověřeny krajské soudy, podobně jako u veřejných rejstříků právnických a fyzických osob. Ustanovení novely týkající se evidence svěřenských fondů nabývají účinnosti dne 1. 1. 2018. Svěřenské fondy, které vznikly nebo vzniknou před tímto dnem, musí být zapsány do evidence svěřenských fondů nejpozději do 1. 7. 2018, pokud nebude zápis včas proveden, správa svěřenského fondu zaniká.

Odkaz na web AMSP ČR

(Publikováno dne 31. 1. 2017)

Předkupní právo spoluvlastníků nemovitostí

Nový občanský zákoník se po třech letech účinnosti dočkal své první novelizace. Jednou ze zásadních změn, kterou tato novelizace přináší, je návrat k předkupnímu právu spoluvlastníků nemovitostí. Nový občanský zákoník je založen na principu smluvní volnosti, tomu byla podřízena i úprava předkupního práva spoluvlastníků. Spoluvlastník nemovitosti tak nyní může ve většině případů svůj spoluvlastnický podíl prodat, aniž by jej musel nabízet ke koupi ostatním spoluvlastníkům. Předkupní právo spoluvlastníků je však možné sjednat. Od 1. 1. 2018 dojde k částečnému návratu k dřívější právní úpravě a předkupní právo bude spoluvlastníkům nemovitostí opět vznikat automaticky ze zákona. Spoluvlastníci tak budou muset svůj podíl na nemovitostech nabídnout ke koupi ostatním spoluvlastníkům, což samozřejmě znamená určité omezení nakládání s jejich majetkem, nicméně ostatním spoluvlastníkům nemovitosti se dostane alespoň nějaké možnosti, jak ovlivnit, s kým budou nemovitost spoluvlastnit. A to je zřejmě jedním z hlavních důvodů přijetí této staronové úpravy. Tohoto zákonného předkupního práva se bude možné vzdát, a to s účinky i pro své právní nástupce. Takovéto vzdání se práva bude nutné zapsat do katastru nemovitostí.

Odkaz na web AMSP ČR

(Publikováno dne 24. 1. 2017)

Zákon o obchodních korporacích

Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích „ZOK“) se po třech letech účinnosti dočkal první změny, kterou přinesla drobná novela obsažená v zákoně č. 458/2016 Sb., který nabývá účinnosti dne 13. 1. 2017 („novela“). Jedná se výlučně o navrácení obligatorní participace zaměstnanců v dozorčích radách akciových společností určité velikosti. Ta byla již dříve zakotvena v právní úpravě akciových společností platné do konce roku 2013, avšak následně vypuštěna při rekodifikaci v ZOK. Zatímco podle dřívější právní úpravy se týkala společností s více než 50 zaměstnanci v pracovním poměru na pracovní dobu přesahující polovinu týdenní pracovní doby, nově se přímo ze zákona bude dotýkat jen společností s více než 500 zaměstnanci v pracovním poměru. V takových společnostech bude valná hromada volit (a odvolávat) dvě třetiny členů dozorčí rady a zaměstnanci společnosti jednu třetinu. Počet členů dozorčí rady musí být u těchto společností vždy dělitelný třemi. Stanovy mohou určit i vyšší počet členů dozorčí rady volených zaměstnanci, avšak nikoli větší, než je počet členů volených valnou hromadou. Podrobnosti způsobu provedení volby (a odvolávání) členů dozorčí rady zaměstnanci bude třeba upravit ve stanovách. Dotčené společnosti jsou povinny přizpůsobit své stanovy a složení dozorčí rady nové úpravě do 2 let ode dne účinnosti novely. Možným důsledkem případného nesplnění této povinnosti může být až zrušení společnosti soudem s následnou likvidací.

Odkaz na web AMSP ČR

(Publikováno dne 17. 1. 2017)

Nový zákon o spotřebitelském úvěru

V souladu s celoevropským trendem posilování práv spotřebitelů byl v srpnu přijat nový zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., který nabude účinnosti 1. 12. 2016. Zákon upravuje poskytování úvěrů spotřebitelům, oproti současné úpravě pak i úvěrů poskytovaných spotřebitelům na bydlení.

Zákon podstatným způsobem zvyšuje nároky kladené na poskytovatele spotřebitelských úvěrů, mj. co se týče jejich odborné způsobilosti, důvěryhodnosti či kapitálového zázemí. Mění se rovněž celý systém zprostředkování spotřebitelských úvěrů. Za zprostředkovatele do značné míry ponesou odpovědnost poskytovatelé spotřebitelských úvěrů. Nad celým odvětvím bude vykonávat dohled Česká národní banka, u níž budou muset být poskytovatelé i zprostředkovatelé spotřebitelských úvěrů registrováni.

Zákon stanovuje maximální výši smluvních pokut pro případ prodlení spotřebitele. Zákon rovněž činí poskytovatele úvěru odpovědným za řádné zjištění úvěruschopnosti spotřebitele; sankcí za nedostatečné prověření jeho úvěruschopnosti přitom může být i neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru. I nadále je zachována rozsáhlá informační povinnost poskytovatelů a zprostředkovatelů spotřebitelských úvěrů vůči spotřebiteli.

Za zmínku stojí i související novela zákona o rozhodčím řízení, která nově zcela znemožní sjednání rozhodčích doložek ve smlouvách se spotřebiteli.

Odkaz na web AMSP ČR

(Publikováno dne 20. 9. 2016)

Příkazní smlouva

Příkazní smlouva je občanským zákoníkem řazena mezi smlouvy příkazního typu vedle smlouvy o zprostředkování, komisionářské smlouvy, zasílatelské smlouvy a smlouvy o obchodním zastoupení. Předmětem příkazní smlouvy je závazek příkazníka dohodnutým způsobem osobně obstarávat záležitost příkazce. Typickým příkladem příkazní smlouvy jsou smlouvy mezi advokátem a klientem ohledně zastupování ve sporu či vyřízení jiné právní záležitosti. S účinností nového občanského zákoníku došlo ke zrušení dvojkolejnosti právní úpravy příkazní smlouvy v občanském a obchodním zákoníku a opuštění obchodněprávního pojmu mandátní smlouvy.

Předmětem smlouvy zpravidla není dosažení výsledku, ale výkon určité činnosti. Odměna příkazníkovi totiž obecně náleží i v případě, kdy žádaný výsledek nenastal, pokud příkazník zmaření výsledku nezpůsobil porušením svých povinností. Nárok příkazníka na odměnu zůstává i v případě, kdy bylo nedosažení výsledku způsobeno náhodou, ke které příkazník nedal podnět. Příkazci náleží veškerý užitek, který příkazník z obstarané záležitosti získal. Pokud příkazník obstarávající určitou záležitost vystupuje jako podnikatel, a je-li o obstarání záležitosti požádán příkazcem spotřebitelem, má povinnost příkazce vyrozumět, zda závazek k obstarání záležitosti přijímá. V opačném případě odpovídá za škodu způsobenou opomenutím odpovědi.

Odkaz na web AMSP ČR

(Publikováno dne 2. 8. 2016)

Vyživovací povinnost

Vyživovací povinnost je zákonem uložená povinnost určitých osob poskytnout jiným osobám pomoc při uspokojování jejich životních potřeb za předpokladu, že tyto osoby nejsou schopny se samy živit. Jedná se o projev principu rodinné solidarity, která patří k základním principům institutu rodiny.

Vyživovací povinnost je plněna poskytováním majetkového souboru věcí a jiných právních hodnot, které jsou penězi ocenitelné a které jsou zpravidla označovány jako „výživné“, a to v pravidelných dávkách. Právo na výživné je vázáno na osobu oprávněného, zásadně tedy není možné toto právo převádět na další osoby ani nepřechází na dědice. Rovněž není možné se tohoto práva do budoucna vzdát.

Povinnost k poskytování výživného mají pouze osoby zákonem výslovně uvedené. Mezi tyto patří zejména manželé a předci s potomky v linii přímé, kdy dítě má nárok na takové výživné, aby jeho životní úroveň byla zásadně shodná s životní úrovní rodičů, naproti tomu dítě je povinno svým rodičům zajistit výživu „slušnou“. Dle zákona náleží výživné a zajištění úhrady některých nákladů také neprovdané matce, přičemž k jeho poskytnutí je povinen muž, jehož otcovství je pravděpodobné. Zákon nevylučuje smluvní sjednání výživného i mezi jinými osobami, než které jsou v zákoně uvedeny.

Odkaz na web AMSP ČR

(Publikováno dne 26. 7. 2016)

Inkaso

Právní úprava institutu inkasa se v souvislosti s rekodifikací soukromého práva bez větších změn přesunula z obchodního zákoníku do nového občanského zákoníku. Podstatou inkasa je trojstranný vztah mezi příkazcem, obstaravatelem (zpravidla bankou) a třetí osobou, od níž má obstaravatel pro příkazce přijmout určité plnění. Tímto plněním může být přijetí peněz, ale i jiné úkony – přijetí směnky atp.

Zejména v mezinárodním styku nachází použití tzv. dokumentární inkaso. Při něm se obstaravatel oproti plnění od třetí osoby zavazuje vydat třetí osobě určité dokumenty, které zpravidla souvisí se smluvním vztahem uzavřeným mezi příkazcem a třetí osobou (např. banka inkasuje pro příkazce – prodávajícího kupní cenu od třetí osoby – kupujícího a oproti tomu této osobě vydá dokumenty nutné k vyzvednutí zboží ze skladu, k proclení zboží atp.).

Povinností obstaravatele je třetí osobu vyzvat, aby poskytla požadované plnění a toto plnění přijmout dle pokynů příkazce, při čemž je obstaravatel povinen postupovat s odbornou péčí. Obstaravatel nenese odpovědnost za to, že třetí osoba odmítne jeho výzvu k inkasu splnit ani za to, že se inkaso neuskuteční, jednal-li dle pokynů příkazce a s odbornou péčí. Přijme-li však obstaravatel cenný papír či jiný dokument, nese odpovědnost za jeho případnou ztrátu či zničení.

Odkaz na web AMSP ČR

(Publikováno dne 19. 7. 2016)

Akreditiv

Akreditiv je tradičním institutem obchodního práva, nyní upraveným v novém občanském zákoníku. Jde o platební nástroj užívaný především ke zvýšení jistoty, že oprávněnému se dostane plnění ze smlouvy uzavřené s protistranou (ve vztahu k akreditivu nazývanou „příkazce“). Akreditiv bývá uzavírán zejména pro snížení rizik v přeshraničním styku, ale nalezne uplatnění i ve styku tuzemském (mj. i při řízení cash flow atd.).

Smyslem akreditivu je, že oprávněnému se dostane plnění od důvěryhodného subjektu za předem stanovených podmínek a do značné míry nezávisle na příkazci. Příkazce uzavírá s výstavcem (zpravidla bankou) smlouvu o otevření akreditivu (za něž se příkazce zavazuje výstavci poskytnout odměnu). Výstavce je poté zavázán poskytnout oprávněnému plnění, přičemž poskytnutí tohoto plnění je vázáno na splnění stanovených podmínek akreditivu – obvykle předložení určitých dokumentů (např. dodací list, doklad o splnění povinnosti oprávněného apod.) - tzv. dokumentární akreditiv. Za jakých podmínek a do kdy může oprávněný požadovat po výstavci dané plnění, je výstavce povinen oprávněnému oznámit písemně.

Jednotlivé vztahy mezi oprávněným, příkazcem a výstavcem jsou na sobě vzájemně nezávislé. Po příkazci se oprávněný může domáhat plnění jen tehdy, pokud nemohl dosáhnout plnění z akreditivu.

Odkaz na web AMSP ČR

(Publikováno dne 12. 7. 2016)

Účet

Účet je jedním ze smluvních typů, se kterým se setkáváme v každodenním životě. Jeho úprava se v souvislosti s rekodifikací přesunula z obchodního zákoníku do nového občanského zákoníku. Smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet (zpravidla banka), zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet či výběr hotovosti z účtu nebo převádět peněžní prostředky z účtu či na účet.

Občanský zákoník rozlišuje dva druhy účtu – platební účet a jiný než platební účet. Platební účet slouží především k provádění platebních transakcí, blíže je upraven v zákoně č. 284/2009 Sb., o platebním styku, kde nalezneme konkrétní úpravu např. informačních povinností banky, lhůt pro provádění platebních transakcí (zpravidla do druhého pracovního dne u účtů v české měně) či úpravu odpovědnosti banky za neautorizované transakce.

Jiné než platební účty jsou převážně účty technického charakteru, účty, u nichž je nakládání s finančními prostředky na nich výrazným způsobem omezeno či vázáno atd. Jde např. o účty, které si mezi sebou vedou poskytovatelé platebních služeb, účty stavebního spoření atd.

Zvláštním druhem účtu je vkladní knížka. Účet vkladní knížky nemůže být používán pro převody peněžních prostředků, ale umožňuje pouze výběry a vklady hotovosti na účet vkladní knížky.

Odkaz na web AMSP ČR

(Publikováno dne 5. 7. 2016)

Věcná práva k cizím věcem

Mezi věcná práva k cizím věcem řadíme právo stavby, věcná břemena, zástavní a zadržovací právo a správu cizího majetku (např. v podobě svěřenského fondu, což je soubor majetku, který vlastník vyčlení a svěří správci).

Právo stavby je staronovým institutem, který umožňuje zatížit pozemek jiné osoby stavbou. Právo stavby lze zřídit pouze na dobu určitou, nejdéle na 99 let, ale lze jej prodloužit. Právo stavby se zapisuje do katastru nemovitostí.

Občanský zákoník zná dva druhy věcných břemen, a to služebnosti a reálná břemena. V případě služebností je vlastník věci zatížené služebností povinen něco trpět či se něčeho zdržet (např. strpět vedení inženýrských sítí). Oprávněný je povinen hradit náklady na zachování a opravy věci zatížené služebností. U reálných břemen je vlastník zatížené věci povinen aktivně konat.

Základní charakteristika zástavního práva jako prostředku zajištění a posílení práv věřitele se v novém občanském zákoníku nezměnila. Nově je však možné sjednat, že věřitel bude oprávněn si zástavu ponechat buď za libovolnou, nebo předem určenou cenu (tzv. propadná zástava).

Zadržovací právo stejně jako zástavní právo plní zajišťovací funkci, ale vzniká jednostranným jednáním: zadržením movité věci. Nový občanský zákoník rozšiřuje možnosti zajištění dosud nesplatného dluhu.

Odkaz na web AMSP ČR

(Publikováno dne 28. 6. 2016)

Správa pozůstalosti

Občanský zákoník rozlišuje prostou správu pozůstalosti, kdy se činí vše, co je nutné k zachování majetku zůstavitele, a dále úkony přesahující rozsah prosté správy, s nimiž musí souhlasit dědicové, příp. soud.

Až do potvrzení nabytí dědictví pozůstalost spravuje buď správce pozůstalosti, nebo vykonavatel závěti, jestliže je zůstavitel povolal. Je-li k tomu důvod, může soud jmenovat správce pozůstalosti, aby např. vyhotovil seznam pozůstalostního majetku. V případě, že správce pozůstalosti ani vykonavatel závěti nebyli povoláni, spravuje pozůstalost dědic a je-li jich více, pak pozůstalost spravují všichni dědicové. Většinou se bude jednat o dědice ze závěti či ze zákona.

I před skončením řízení o dědictví může soud povolit dědicům, jejichž dědické právo je jasně prokázáno, aby s určitou částí pozůstalosti volně nakládali, a to za podmínky, že splnění poslední vůle zůstavitele je zabezpečeno nebo souhlasí-li ostatní spoludědicové, nepominutelní dědicové a odkazovníci.

Mezi povinnosti při správě pozůstalosti patří prodej majetku, kterému hrozí rychlá zkáza nebo je-li pravděpodobné, že majetek rychle ztratí na hodnotě. Ten, kdo spravuje pozůstalost, je povinen o smrti zůstavitele vyrozumět známé věřitele i dlužníky zůstavitele, jakož i finanční instituce, u nichž měl zůstavitel účet.

Odkaz na web AMSP ČR

(Publikováno dne 1. 3. 2016)

Nepominutelný dědic

Nepominutelnými dědici jsou osoby, které mají nárok na povinný díl z pozůstalosti, a to bez ohledu na vůli zůstavitele projevenou v závěti. Do okruhu nepominutelných dědiců patří děti zůstavitele, nedědí-li děti zůstavitele, pak jejich potomci. Nezletilým nepominutelným dědicům náleží tři čtvrtiny zákonného dědického podílu, tedy podílu, který by jim jinak připadl ze zákona, zletilí nepominutelní dědicové mají nárok na jednu čtvrtinu zákonného podílu. Výše povinného dílu byla tedy ve vztahu k předchozí občanskoprávní úpravě snížena.

Pokud by byl nepominutelný dědic zůstavitelem v závěti opomenut, není tímto založena neplatnost závěti v příslušné části, jak tomu bylo v předchozí úpravě. Nepominutelný dědic má však právo na vyplacení povinného dílu vůči dědicům, kteří dědili ze závěti. V takovém případě nepominutelný dědic neodpovídá, na rozdíl od ostatních dědiců, za dluhy, které jsou součástí dědictví.

Nepominutelný dědic může být zůstavitelem na právu na povinný díl zkrácen či z tohoto práva vyloučen pouze vyděděním, které se činí formou prohlášení o vydědění (viz. Právní zpravodaj č. 212). Pokud by byl v závěti vědomě opomenut nepominutelný dědic, který se dopustil něčeho, co naplňuje zákonný důvod vydědění, pak by toto opomenutí bylo považováno za řádné vydědění učiněné mlčky.

Odkaz na web AMSP ČR

(Publikováno dne 23. 2. 2016)

Odkaz

Nový občanský zákoník do dědického práva znovu zavedl institut odkazu. Odkaz je zřizován zůstavitelem v pořízení pro případ smrti, tedy v závěti, dědické smlouvě nebo dovětku, a zůstavitel jím nařizuje osobě obtížené odkazem (obvykle dědici) vydání předmětu odkazu odkazovníku, kterému v případě smrti zůstavitele vzniká za osobou obtíženou odkazem pohledávka. Odkazovníkem může být pouze osoba způsobilá dědit.

Právo na odkaz nabývá odkazovník okamžikem úmrtí zůstavitele. Odkazovník se nestává dědicem, oproti dědictví tedy odkaz nepředstavuje podíl na pozůstalosti a odkazovník vstupuje pouze do konkrétního práva zůstavitele, nikoli do jeho povinností, což nebylo v době účinnosti předchozí občanskoprávní úpravy možné. S ohledem na to lze předpokládat, že odkaz bude hojně využíván k dobročinným či všeobecně prospěšným účelům, tedy ve prospěch nadací, muzeí, náboženských organizací apod.

Odmítnutí odkazu je možné provést stejným způsobem jako odmítnutí dědictví, v takovém případě se na odkazovníka hledí tak, jako by právo na odkaz nikdy nenabyl. V zájmu ochrany věřitelů zůstavitele zákon stanovuje, že každému z dědiců musí alespoň čtvrtina z hodnoty dědictví zůstat odkazy nezatížená. Není tedy možné, aby byl veškerý majetek zůstavitele předmětem odkazu a nikdo tak nepřevzal zůstavitelovy povinnosti.

Odkaz na web AMSP ČR

(Publikováno dne 16. 2. 2016)

Smlouva o zprostředkování

Smlouva o zprostředkování dle nového občanského zákoníku je smlouva příkazního typu vycházející z úpravy občanského zákoníku a obchodního zákoníku. Uzavřením smlouvy o zprostředkování se zprostředkovatel zavazuje zprostředkovat zájemci uzavření určité smlouvy, popřípadě obstarat příležitost k uzavření určité smlouvy s třetí osobou. Zájemce se zavazuje za zprostředkování zaplatit zprostředkovateli provizi. Provize je obecně splatná dnem uzavření smlouvy o zprostředkování. Splatnost provize je však také možno odložit na okamžik splnění odkládací podmínky, například až třetí osoba splní povinnost ze zprostředkovávané smlouvy. Pokud je předmětem smlouvy obstarání příležitosti k uzavření smlouvy, je provize splatná okamžikem obstarání této příležitosti.

Smlouva se vztahuje na jednorázové, popř. opakované plnění, nikoli však na průběžnou činnost. Smluvní strany mají vzájemnou informační povinnost a jsou povinny si bez zbytečného odkladu sdělovat všechny skutečnosti, jež mají význam při uzavírání zprostředkovávané smlouvy. Může se jednat např. o skutečnosti týkající se budoucího smluvního partnera zájemce. Závazky smluvních stran zanikají, není-li zprostředkovávaná smlouva uzavřena ve sjednané době, případně oznámením druhé smluvní straně, pokud nebyla doba sjednána.

Odkaz na web AMSP ČR

(Publikováno dne 9. 2. 2016)

Vydědění

Institut vydědění slouží zůstaviteli k vyloučení nepominutelného dědice z práva na jeho povinný díl na pozůstalosti, popřípadě jeho zkrácení v tomto právu. Vzhledem ke skutečnosti, že tento institut stojí na zásadě, že k jeho užití má dojít pouze ve výjimečných případech, je zůstaviteli umožněno vydědit nepominutelného dědice pouze ze zákonem taxativně vymezených důvodů. Mezi tyto důvody patří neposkytnutí potřebné pomoci zůstaviteli v nouzi, neprojevování zájmu o zůstavitele v míře, v jaké by projevován být měl, odsouzení nepominutelného dědice pro trestný čin spáchaný za okolnostní svědčících o jeho zvrhlé povaze, trvalé vedení nezřízeného života a marnotratnost nepominutelného dědice v takové míře, že je tu obava, že se pro jeho potomky nezachová povinný díl.

Vydědění se činí tzv. prohlášením o vydědění (dříve listina o vydědění), které je jednostranným právním jednáním, a k jehož platnosti je nutno splnit stejné podmínky, jako v případě závěti. Podmínkou platnosti prohlášení o vydědění není, oproti předcházející právní úpravě, uvedení důvodu vydědění, přičemž tato změna se vztahuje i na vydědění učiněná před účinností nového občanského zákoníku v případech, kdy zůstavitel zemřel po 1.1.2014. V praxi však může neuvedení důvodu vydědění způsobit komplikované prokazování existence tohoto důvodu.

Odkaz na web AMSP ČR

(Publikováno dne 1. 12. 2015)

Spoluvlastnictví

S účinností nového občanského zákoníku doznal změn i institut spoluvlastnictví. O spoluvlastnictví se jedná tehdy, kdy určitým osobám náleží společně vlastnické právo k určité věci (ale i k právu atp.). Míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci vyjadřuje podíl. Každý ze spoluvlastníků je úplným vlastníkem svého podílu a ve výši svého podílu ideálním spoluvlastníkem spoluvlastněné věci.

Ideální spoluvlastnictví znamená, že spoluvlastník má práva a povinnosti k celé věci, nikoliv pouze k určité reálně vymezitelné části věci. Při běžné správě společné věci spoluvlastníci rozhodují prostou většinou svých hlasů počítaných dle velikosti podílů. O významných záležitostech (podstatné zhoršení či zlepšení spoluvlastněné věci atp.) je nově potřeba rozhodnout dvoutřetinovou většinou hlasů.

Nový občanský zákoník uvolnil pravidla pro nakládání se spoluvlastnickým podílem. Zásadním je především zrušení předkupního práva k spoluvlastnickému podílu, které dle staré úpravy spoluvlastníkům ze zákona náleželo. Nyní je předkupní právo pouze výjimkou pro specifické případy (u závětních dědiců, při bezúplatném převodu podílu atp.). Nakládání se spoluvlastnickým podílem však nikdy nesmí být na újmu ostatním spoluvlastníkům.

Odkaz na web AMSP ČR

(Publikováno dne 24. 11. 2015)

Darování

Úprava darování v NOZu je oproti předchozí úpravě podrobnější a obsahuje řadu nových ustanovení. Zůstává zachována podstata darování, tj. bezúplatné převedení vlastnického práva k věci, přičemž obdarovaný dar přijímá. Je-li darována věc zapsaná do veřejného seznamu či má být dar odevzdán až poté, co dárce projevil vůli věc darovat a obdarovaný ji přijmout, vyžaduje darovací smlouva písemnou smlouvu.

Ve snaze chránit svobodnou vůli dárce po dobu, kdy je v zařízení, v němž se poskytují zdravotnické či sociální služby, je zavedena neplatnost darování osobě, která provozuje takové zařízení, nebo osobě, která takové zařízení spravuje nebo je v něm zaměstnána, s výjimkou obdarovaného, který je osobou dárci blízkou.

NOZ rozšiřuje důvody pro možnost odvolání daru, a to buď pro nouzi dárce, nebo pro nevděk. Za nouzi je považována situace, kdy dárce nikoliv vlastním zaviněním nemá na vlastní nutnou výživu či na nutnou výživu osob, k jejichž výživě je dle zákona povinen. Dárce může po obdarovaném požadovat vrácení daru nebo zaplacení jeho obvyklé ceny. Odvolání daru pro nevděk připouští NOZ tehdy, když obdarovaný ublížil dárci úmyslně či z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy. Jestliže se dárce předem vzdá práva odvolat dar pro nouzi nebo nevděk, k takovému ujednání se nepřihlíží.

Odkaz na web AMSP ČR

(Publikováno dne 17. 11. 2015)

Právní osobnost

Právní osobnost, dříve právní subjektivita, je způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti. Právní osobnost nelze omezit, člověk má právní osobnost od narození do smrti. U počatého, ale dosud nenarozeného dítěte, tzv. nasciturus, hovoříme o podmíněné právní osobnosti. Na počaté dítě se hledí jako na již narozené, ale pouze pokud to vyhovuje jeho zájmům, tedy jde-li zejména o nabývání práv. Vždy je však nutné individuálně zkoumat prospěch nascitura (např. darovaný či zděděný majetek bude třeba spravovat, s čímž jsou spojeny i mnohé povinnosti). V pochybnostech je stanovena vyvratitelná právní domněnka, že se dítě narodilo živé. Nenarodí-li se však dítě živé, hledí se na něj po právní stránce, jako by nikdy nebylo.

NOZ zavádí nový institut nazvaný domněnka smrti. Soud prohlásí za mrtvého člověka, o němž lze mít důvodně za to, že zemřel, a stanoví den, který se pokládá za den jeho smrti. Soud tak činí na návrh osoby, která na tom má právní zájem. Na člověka, který byl prohlášen za mrtvého, se hledí, jako by zemřel. Důsledkem prohlášení manžela za mrtvého je zánik manželství. Zjistí-li se, že osoba prohlášená za mrtvou je stále naživu, k prohlášení za mrtvého se nepřihlíží, k obnovení zaniklého manželství však nedochází. Stejné účinky platí i pro registrované partnerství.

Odkaz na web AMSP ČR

(Publikováno dne 10. 11. 2015)

Náhrada za převzetí zákaznické základny

Náhrada za převzetí zákaznické základny je v českém právu novým institutem. Jeho účelem je ochrana nájemce v případě, kdy je pronajímatelem vypovězena nájemní smlouva prostor pronajatých za účelem provozování podnikatelské činnosti a pronajímatel tímto získává možnost těžit z klientely vybudované dosavadním nájemcem.

Jedná se například o situaci, kdy je vypovězena nájemní smlouva prostor provozovaných jako restaurační zařízení, přičemž po skončení nájmu provoz restauračního zařízení pokračuje a pronajímatel, popř. nový nájemce tak získávají výhodu. Pokud se převzetí zákaznické základny a získání výhod z toho plynoucích podaří původnímu nájemci prokázat, pak mu náleží jednorázová finanční náhrada od pronajímatele (nikoli od nového nájemce). Tento nárok není možné uplatňovat, byla-li nájemní smlouva vypovězena pro hrubé porušení nájemcových povinností. Nárok na náhradu za převzetí zákaznické základny nájemci rovněž nevzniká, jestliže byl nájemní vztah ukončen jiným způsobem než výpovědí pronajímatele (například uplynutím doby či dohodou).

Problematickým prvkem tohoto nového institutu bude určování výše náhrady, neboť vyčíslení hodnoty převzaté zákaznické základny je obtížně prokazatelné a bude záviset na úvaze soudu v individuálních případech.

Odkaz na web AMSP ČR

(Publikováno dne 3. 11. 2015)

Zánik předkupního práva před uzavřením kupní smlouvy

Nová úprava předkupního práva obsažená v občanském zákoníku posiluje postavení osob, v jejichž prospěch je předkupní právo sjednáno (předkupník), avšak přináší vyšší míru nejistoty pro osoby, které danou věc hodlají koupit (koupěchtivý). Mají-li strany mezi sebou ujednáno předkupní právo k určité věci, znamená to, že osoba, která věc prodává (dlužník), má povinnost nabídnout předkupníkovi danou věc ke koupi, chce-li jí prodat koupěchtivému, a to za stejných podmínek, jaké si dlužník s koupěchtivým domluvili. Povinnost nabídky koupě vůči předkupníkovi přitom dle nové úpravy vzniká při uzavření smlouvy dlužníka s koupěchtivým. Dlužník může nabídnout předkupníkovi věc ke koupi i dříve, než bude smlouva uzavřena, půjde pak ale pouze o „běžnou“ nabídku ke koupi, kterou se dlužník své povinnosti z předkupního práva nezprostí a předkupní právo předkupníka nezanikne. Je-li třeba získat ještě před uzavřením kupní smlouvy jistotu, že předkupník své předkupní právo neuplatní, nabízí se řešení spočívající v získání jednostranného prohlášení předkupníka, že předkupní právo uplatňovat nebude, či v uzavření dohody s předkupníkem o neuplatnění předkupního práva k dané věci. Prohlášení či dohodu je třeba učinit na základě obeznámenosti předkupníka se zamýšlenými podmínkami prodeje dané věci a ideálně v písemné formě.

Odkaz na web AMSP ČR

(Publikováno dne 27. 10. 2015)

Nabytí vlastnického práva od neoprávněného převodce při jeho podnikatelské činnosti

Dřívější úprava obsažená v občanském a obchodním zákoníku zakotvovala dva odlišné režimy nabývání vlastnického práva od neoprávněného. Zatímco ObčZ vycházel ze zásady, že nikdo nemůže převést na jiného více práv, než má sám, ObchZ umožnil kupujícímu nabýt vlastnické právo, i když prodávající nebyl vlastníkem zboží, ledaže v době koupě kupující věděl nebo vědět měl a mohl, že prodávající není vlastníkem a že není ani oprávněn se zbožím nakládat za účelem jeho prodeje.

Předchozí dvojkolejnost NOZ odstranil a posílil ochranu dobré víry nabyvatele. Vlastníkem věci se stane i takový nabyvatel, který věc získal od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku, jestliže věc není zapsána ve veřejném seznamu (nepůjde tedy např. o věci zapsané v katastru nemovitostí) a nabyvatel byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést.

Dále NOZ upravuje i nabývání vlastnického práva od prodávajícího – podnikatele, jedná-li se o použité movité věci (např. v autobazarech, zastavárnách). I přes dobrou víru nabyvatele, bude nabyvatel povinen věc vydat původnímu vlastníkovi, který prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo že mu byla svémocně odňata (typicky krádeží, loupeží) a že od takové ztráty či odnětí uplynuly nejvýše 3 roky.

Odkaz na web AMSP ČR

(Publikováno dne 25. 8. 2015)
SDA Legal